Kurz „Dula pre umierajúcich“

TĚLO ví, jak umřít, přesně tak, jako ví, jak se narodit

Marně hledám v sobě vysvětlení, která část mé osobnosti rozhodla, že se přihlásím na tento kurz, konající se v Praze Vinoři, v centrum Mariopoli, s výhledem na krásný, udržovaný hřbitov. Jako již častokrát nabývám dojmu, že mně spíše přihlásil život sám, ta tajemná síla, která nás vede zrovna tam, kde máme být, pokud ji jen trochu nasloucháme.

Kurz vedly zkušené lektorky Jana Gorst (Dula pro umírající), Jana Pitková (poradkyňa pre pozostalých) a Andrea Tóthová (projektová manažerka, adminka skupin, lektorka). Jejich zkušenosti, vzájemné naladění, souhra a výjimečný smysl pro humor, vytvořily atmosféru lehkosti a hravosti, což by většina z nás v tomto tématu nečekala. Zároveň tím neubraly na intenzitě a hloubce prožívaných emocí a pocitů, které tak mohly přirozeně plynout.

Tajně jsem si přál, aby se tam objevil i nějaký další muž, abychom si mohli více popovídat o tomto neuchopitelném tématu z mužské perspektivy, ale nestalo se tak. Nicméně jsem si během našeho setkání uvědomil, že v tak hluboké oblasti setkání s druhým člověkem je úplně jedno, jestli jsme muž nebo žena. Naše reakce na ztrátu, bolest a utrpení se mohou lišit, ale nástroje, které máme k dispozici, jsou univerzální. Mimo jiné mezi ně patří čas, ten mocný ranhojič, naše schopnost přijetí bolesti, dovolit si truchlení, laskavost, soucit, sounáležitost, ale také špetku humoru, lehkosti a samozřejmě možnost vnímat to něco, co nás přesahuje. Mystérium života a smrti.

Program se skládal z praktických a prožitkových aktivit, které se týkaly(nejen) práce duly pro umírající. Setkali jsme se s tématy umírání, smrti, truchlení, důstojnosti, láskou, pokorou, věnovali jsme se našim předkům, přijímání, duši, loučení, sdílení příběhů, prociťování i jedinečným chvílím propojení. Také jsme hodně tančili, zpívali, malovali, tvořili. Skoro jako bychom se během těchto 4 dnů dotýkali celého spektra prožívání a bytí.

V další části článku, se s vámi podělím velmi praktickou mapou či fázemi umírání, které se týkají nás všech. Dostali jsme je od našich lektorek s povolením šířit je dále, aby se každý z nás případně dokázal zorientovat, kde se zrovna v procesu umírání nacházíme a co vše si můžeme případně nabídnout v tento transcendentní okamžik našich životů.

Fáze umírání podle živlů:

Tyto fáze jsou více patrné u dlouhého, postupného umírání (méně u náhlého úmrtí). Umírající lidé jsou křehcí, protože tělo se pomalu připravuje na odchod. Energetická vlákna, která nás udržují v tomto životě, v tomto těle, se začínají uvolňovat, až se úplně rozpletou. Umírajícím lidem, podobně jako novorozencům, nesvědčí ostré světlo, hlasité zvuky, nepříjemné prostředí … Necítí se v bezpečí.

1 – Element Země – Kostra, kosti

jsou spojené se silou a vitalitou, tato fáze může trvat dlouhou dobu. Na začátku se může projevovat ubývající energií, silou, větší únavou, oslabením.

Fyzické příznaky: „jiskra života“ slábne, bolesti kloubů, obtížný pohyb. Ztrácí se síla při úchopu předmětů (např. příbor), pocit, že peřina, polštář jsou najednou velmi těžké, jsou nepříjemné při kontaktu s kůží, časté pády (a s tím spojené zlomeniny velkých kostí, nejčastěji kyčlí) … Náš čich se mění, může se zhoršit, často se mění tělesný zápach, probíhají změny na kůži, celková fyzická slabost.

Emocionální příznaky: potřebují více pozornosti, mohou si dokonce vynucovat větší pozornost, plačtivost, často neradi zůstávají dlouho sami. Úzkostné stavy, osamělost, příliš dlouhá izolace. Neschopnost navázat kontakt s jinými lidmi.

Sny a pocity: strach, představy temnoty, řetězů, okrajů propasti. rozrušení, omámení (jako pod vlivem omamných látek).

2 – Element VODA – Krev, chuť, tekutiny

Fyzické příznaky: potíže s pohybem jazyka, žvýkáním, polykáním, bolestivost úst, zubů (zubní protéza, která nesedí jako důsledek úbytku hmotnosti), bolestivé dásně, ztráta či únik tělesných tekutin (průjem, únik moči, sliny vytékající z úst, pokud mají tělesné rány – výtok z nich, oteklá a vlhká kůže, otoky…)

Smysly: ztráta chuti k jídlu, jídlo nechutná jako dříve, jedí malé porce polévek, vařené ovoce, zmrzlinu, jogurt – něco, co se lépe polyká. Zejména po radioterapii a chemoterapii jsou často v dutině ústní bolestivé vředy – pomáhá namáčet vatové tyčinky do ananasové šťávy…

Emocionální příznaky: vyžadují více pozornosti, duševní rány se nyní dostávají na povrch, chtějí být viděny a rozpoznány. (zranění s matkou/vztah s matkou.) Když jsou emoce hluboko uložené, začínají se právě v této fázi

objevovat.

Sny: pocit, že vás někdo tlačí do vody nebo skrz vodu, že jste na hladině vody, topíte se, potápíte se…

3 – Element OHEŇ – souvisí s hlavními tělesnými orgány. Srdce, plíce, játra, ledviny.

Fyzické příznaky: změny tělesné teploty od třesení se z chladu až po pocení. Během studené fáze

kůže začíná vypadat suchá, vyprahlá. V horké fázi se objevuje zarudnutí kůže. Rty praskají, odmítání jídla i tekutin, důležitá je péče o dutinu ústní – výplachy, navlhčení.

Svědění a škrábání kůže, neklid a rozrušení. Zvláštní pohyby rukama ve vzduchu, jako by háčkovaly nebo něco sbíraly či zvedaly.

Smysly: Zrak, periferní vidění se zužuje a člověk vidí jen to, co má před sebou. Proto je důležité, abyste se při rozhovoru s umírajícím v této fázi přiblížili a mluvili přímo k němu. Se snižující se kvalitou fyzického zraku se zvyšuje kvalita vnitřního vidění. Začínají vidět světlo, bytosti, barvy, zjevení, jemnohmotná těla… předky, náboženské postavy, posly, kteří jim říkají, že umírají.

Emocionální příznaky: fáze jasné mysli se střídají s fázemi, kdy jsou zmatení, zmatek se posléze mění na klid, smíření, přijetí.

4 – Element Vzduch – Plíce, uši

Fyzické příznaky: stažení se do sebe, stísněnost, nezájem o návštěvy, vyčerpanost, nezájem o okolí. Změny v dýchání. Začíná být obtížné, problematické, nepravidelné, přechází od „vlhkého“, kdy je dýchání doprovázeno bubláním v hrudní oblasti, až po dýchání doprovázené chrčením. Pauza před dalším nádechem.se prodlužuje. Dochází k velkému vyprazdňování tlustého střeva.

Smysly: Sluch a hmat jsou poslední vjemy, které odcházejí. Mohou slyšet bzučení v uších, mohou plakat ze spaní. Halucinace, vidiny, tunelové vidění.

Snad vám tato mapa někdy v dobrém poslouží. Umírání je posvátná chvíle a přeji proto všem, aby se jim podařilo umřít vědomě a v blízkosti své rodiny a přátel. Zaslechl jsem mnohá svědectví pozůstalých, kteří vidí možnost být „při tom“, jako dar umírajícího pozůstalým, Něco se najednou změní, hodnoty, vztahy, je to velká příležitost podívat se na vlastní život přes jiné filtry.

Podle posledních průzkumů si přeje až 80 % lidí umřít právě doma, v kruhu nejbližších, ale jen malé skupině se to opravdu splní a umírají většinou sami, v nemocnici či jiných zařízeních. Pro naše předky bylo doprovázení umírajících samozřejmostí a posvátností. Věděli, co mají dělat. Pojďme vrátit tyto dovednosti zpět mezi lidi, pojďme si opět vzpomenout, jak si vážit daru života a jak dobře umřít

Paliativní péči, mezi něž patří i Duly pro umírající, a všem pomáhajícím profesím, které znovu po letech vnášejí do této oblasti úctu a posvátnost, patří velké díky.
DĚKUJEME